Porod doma je bláhový risk

V podolské porodnici leží ve vážném stavu chlapeček, který se narodil doma. Selhal mu krevní oběh a trpěl vážným nedostatkem kyslíku…Matčino třetí dítě a druhé, které přišlo na svět doma.

Dobrovolné rozhodnutí rodit doma pro mě navždy zůstane stejně bláhovým jako neužívat na angínu antibiotika. Porodní asistentky a ženy, které se pro něj rozhodly, se na mě budou za tohle přirovnání zlobit. Argumentů proč ano, proč rodit doma mají spoustu, vím. Porod je ta nejpřirozenější věc na světe. A dříve se jinde, než doma nerodilo. Když jde všechno, jak má, během několika hodin dýchá vedle mámy zdravé dítě.  V pohodě domácího pokoje, mezi blízkými, bez stresu z modrobílých sester a kovových či plastových postýlek. Šťastné dítě, šťastná matka. A pokud něco drhne, není nic snazšího než opustit domácí lůžko a rychle se přesunout na to profesionální porodnické.

Jenže … když ženy rodily doma, umíralo dětí mnohonásobně víc než dnes. A ten zádrhel může být tak rychlý a vážný, že dojet do porodnice už prostě není čas.  

Angína taky většinou odejde, když ležím s obkladem na krku a kloktám šalvěj. A ten mi nevybíjí ve střevech „hodné“ bakterie a nesnižuje pro dalších čtrnáct dní imunitu jako chemické tablety … Jenže proč přijímat riziko, že se bakterie šalvěji vysmějí a zničí srdce, ledviny ... a že místo týdne, budu stonat měsíc nebo déle nebo pořád?

Přirovnávat angínu a porod přeci jen není úplně přesné. Angína je totiž pouze moje a jen já si můžu nadávat, že jsem odmítla lék. Jenže u porodu jde o dva. Vlastně o tři. Přestože se otec účastní téhle fáze jen okrajově. Moje dítě, moje rozhodnutí? Skutečně?

I v porodnici umírají děti, jistě. I lékaři dělají chyby, anebo se snaží, co mohou, ale příroda/ Bůh, jak kdo chce, někdy vyhraje. A někdy se bijí jako Gandalf se Sarumanem a vybojují nemožné. Protože mají zkušenosti a co hlavně přístroje, operační sály, inkubátory, léky … to všechno několik vteřin na dosah ženě a jejímu dítěti, když se dostanou do smrtelných problémů.

Cenu za riziko osudového zádrhelu, které je podle zastánců domácích porodů velmi velmi malé, podle mě nelze nijak vyjádřit. Tak velká je. Život a zdraví toho, kdo se rodí. I jeho mámy.  

Rodila jsem jen jednou. V porodnici. A bylo mi tam fajn. Onehdy jsem kamarádce v legraci říkala, že kdyby to šlo, rodila bych ve víc porodnicích najednou. Víc porodnic, víc ví ..

Jenže porod legrace není.

Jen největší událost v životě. Spolu se smrtí.