Jak jsme (se) doma dusily
Pak jsem si všimla, že se dusí naše kočka. Koulela očima, tlamu otevřenou, hlavu divně nadzvihnutou.
„Mami, maminko, ona umře,“ vřískala osmiletá dcera.
„Ale kdeže, má rýmu.“
„Jenže nemůže dejchat, copak to nevidíš?! Musíme s ní k veterináři.“
„Zlatíčko, ty musíš do školy, až najdu klíče od auta, samozřejmě, a já musím do práce. Máme velkou poradu.“
Dcera se na mě podívala, jako bych spolkla babičku s dědou a zapila je podmáslím. „Takže ji necháš umřít?!“ A rozbrečela se. Nerozbrečela. Rozeřvala, že by proti ní Viktorka u splavu byla tichá jako let netopýra.
Koukla jsem na kočku, na dceru, na hodinky. A napadlo mě, kde by mohly být klíče od auta. Ano, ležely v lednici. Prostě jsem je potřebovala někam odložit, když jsem vracela na polici krabici mléka a shodila dva jogurty, z toho jeden otevřený…
„Jedem!“ Naložila jsem nás všechny. Dcera si vystoupila u školy, pohladila mě po rameni – „mami, ty jsi hodná, já věděla, že nejsi vrah“ (??) – a sprintovala ke dveřím. Minuta do zvonění.
Zrychlila jsem z nuly na sto (šedesát, lépe řečeno) za tři sekundy (jistě, i s fabií to jde) a zabrzdila před veterinární ordinací. Cítila jsem, že se kočka v přepravce pokouší teleportovat do Austrálie.
„Dobrý den, jméno majitele, prosím,“ mnul si doktor ruce nad klávesnicí.
Řekla jsem své jméno.
„Á, vy jste dřív spolupracovala s těmi a těmi,“ bodře na mě veterinář.
„No jo, ale to je minulost, teď už jsou tam jiný, pěkný blbci, ti noví, mezi námi, a s těma tedy už fakt nespolupracuju.“
„Hm, s těma zase spolupracuju já.“
„Aha.“ Rvala jsem kočku z přepravky. Nejradši bych si tam vlezla místo ní.
Už se ani moc nedusila.
„A s čím tady vlastně jste?“ Úroveň lékařovy bodrosti klesla do sklepa.
„Ona se dusí. No, teď se vlastně moc nedusí. Ale dusila se…“
Vypadly jsme ven jako cukrářky s injekcí v kožichu, platem antibiotik a diagnózou rýma (vždyť jsem to říkala!).
Prásk, prásk, naložit kočku, vyložit kočku, prásk, prásk, na vlak.
Do redakce jsem přiběhla tři minuty před poradou. Dosedla jsem na gauč u šéfové. Tak, a půl dne klidu. Půl dne klidu na práci! Sice bych na všechno, co mám udělat, potřebovala pětkrát tolik, ale zkusím sebou mrsknout.
Porada skončila a zazvonil telefon. Dcera. To je divné. Ona nikdy ze školy nevolá. Mají to zakázané.
„Mami, já mám vši. Jedna mi vypadla do čítanky.“
„Aha.“
Seděla jsem s hlavou v dlaních.
„Ježišmarjá, vši,“ povídala mi kolegyně. „Já myslela, že jí přejel autobus nohy, když jsem tě slyšela, jak mluvíš do telefonu,“ a zvedla oči k nebi. „Vši, vši… ty máme furt.“
„Jo a my měli doma i blechy a červíky,“ uklidňovala mě další.
Mávla jsem rukou nad hmyzem. „Ale jo, to nějak zvládnem. Já teď řeším, jestli ji mám nechat běhat na sportovním kroužku a strčit paní na hlídání. Výrobci odvšivovačů mě budou milovat. To bude klientely,“ hučela jsem si do klávesnice.
„Má dcera má vši,“ povídám nakonec šéfové. „Huš, pryč ode mě,“ vyřešila za mě problém. A tak jsem jela domů deratizovat.
Během cesty jsem volala všem, se kterými přišla dcera do styku. A zjistila, že jsme jediná rodina ve střední Evropě, která ještě tyhle malé hnusačky neměla. Dvě matky mi dokonce svěřily děti do auta (jééé, přivezeš mi dceru/syna domů, to nevadí, že má vši, vši nelítaj ani nepřeskakujou, my se nebojíme).
Hmm. Cestou jsem se zastavila v lékárně. Poučená, že chemické jedy fungují, jsem koupila speciální olej, který je dusí. Doufám, že mi jich někde v půlce dušení nezačne být líto a nepojedu s nimi k veterináři. Pane doktore, tentokrát se dusí vši.
Dusila jsem důkladně. Dcera měla hlavu mastnou jak papír od makrely. Jen jsem nevěděla, co vlastně dusím, protože žádnou veš ne a ne v hlavě najít. „To je divný,“ probírala jsem jí vlasy jako opičí matka.
„Mami, a víš, že měla ta veš, co mi spadla do čítanky, křídla?“
„Křídla? Veš nemá křídla! … Tak nic, no.“
Byl to den, kdy se ukázalo, že rouhat se nemá.
napsáno pro www.marianne.cz
Klára Mandausová
Duše z vosku
Na šest set tisíc lidí v Česku pravidelně zobe antidepresiva. Dalším desítkám tisíc se válejí po kabelkách a šuplících „antiúzkostliva“, neuroly, lexauriny a spol. Omlouvá se to dobou, žijeme prý ve stresu, ve zrychleném čase, kde se musí pracovat víc, aby se vlastnilo víc, vylézt výš, vyskočit výš, dosáhnout výš a vypadat nej. Vyrobit supervýkonnou superbezchybnou bytost. Jen ta má totiž šanci, říká se, a proto ta kvanta chemie.
Klára Mandausová
Moje medaile
Kdybych byla prezidentka, vyznamenala bych Radku, Ludmilu, Josefa, Aloise, skupinu Nirvana, Viggo Mortensena, Mr. Beana a pochopitelně dceru, muže, maminku, tatínka, babičku, dědečka. S prázdnou by neodešli kočky Ronďa a Hruška, psi Frodo a Cony a osmáci Jacuše a Maluše. Všichni si totiž medaili rozhodně zaslouží.
Klára Mandausová
Kam se poděla ženskost
Říkala mi onehdy velmi milá a hezká slečna, „nebudu si přeci kupovat boty, protože nějak vypadají. Rozhoduje, jestli se mi v nich dobře chodí. Fakt mi jedno, jestli se zrovna nosí. Nechci bejt jako spolužačky, který se potácí na podpatcích tak, že z nich málem spadnou, a výstřihem je jim vidět až na kolena.“ V duchu jsem zatleskala. „Je přeci důležitý, jaká jsem, ne co mám na sobě,“ dodala větu jako z motivační knihy. Pravdu máš děvče, pomyslela jsem si. Jenže...
Klára Mandausová
Muži a muži
Existují muži, kteří vám do rána dokážou vysvětlovat, cože chtěl vlastně Nietzsche říct. Vypijí u toho tři litry červeného, v mezičase při otevírání lahve popíšou rozdíl mezi neřízeným vinným kvašením, jen tak mimoděk precizně rozeberou důvody vašeho včerejšího neúspěchu při pracovní prezentaci a navrch přidají radu hodnou promovaného terapeuta. Jsou muži, kteří vás vezmou okolo ramen, položí vám prst pusu, řeknou pssst, bude dobře a konají.
Klára Mandausová
Paragrafy zdravého rozumu
Nejspíš dostanu od právně vzdělaných přes prsty. Ať. Paragrafy by měly souznít se zdravým rozumem. A v některých případech by onen rozum měl mít jednoznačně navrch. Kauza H-Systém je podle mého přesně takový případ.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
VIDEO: Řecké kostely svedly světelnou bitvu, farníci pálili rachejtle
Dvojice kostelů v řeckém městě Vrontados se v sobotu večer zúčastnila každoroční „bitvy“, během...
Rusko útočí na Ukrajinu z nového směru. Na obranu Charkova míří posily
Ruská armáda se pokouší prolomit obranu v pohraničí Charkovské oblasti, ukrajinská armáda na místo...
Koalice utne obstrukce. Chcete na hokej, to je celá pravda, řekla Schillerová
Přímý přenos Vládní pětikoalice prosadila, že o návrhu opozice na vrácení návrhu na zavedení korespondenční...
Izrael v Rafáhu chystá jen menší operace. Nechce dál dráždit Bidena
Izrael plánuje v částech města Rafáh na jihu Pásma Gazy provést několik oddělených vojenských...
Večerní parťák na koupací rituál: Vyhrajte balíček od sebamed Baby
Přebalit, vykoupat, umýt hlavu, pořádně promazat celé tělíčko... Skvělým parťákem pro takový večerní rituál je sebamed Baby. Sháníte-li jednoho...
- Počet článků 198
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5111x