A kdy budou čůrat?

Milý pane ministře Dobeši, chcete zkrátit přestávky z deseti na pět minut. Hm. Tak si tak říkám, co se dá za pět minut stihnout.

Dojít si na záchod. V poklusu a nedejbože, aby před ním byla fronta. To je smůla, v takovém případě je třeba za á vydržet, za bé počkat na další pětiminutovou přestávku (ale pokusit přemluvit školníka, aby těsně před zvoněním držel místo před mísou), za cé raději nedomýšlet.

Sníst svačinu. Spíš ji do sebe naházet. V duchu rychlého občerstvení. Tři kousy do chleba prokládat jablkem (mimochodem, zkoušeli jste to někdy? Odporná chuť). Snad by se rodiče naučili balit dětem do brašen nápoje na dva loky nebo něco jako amarouny na jeden hlt.

Pokecat si se spolužáky. "Pochopils to? Ne. Já taky ne. A kterej kluk/holka se ti líbí? Pepa Mrázek/Anča Mlíková. Dobrý. Už zvoní."

Projít se. Jéje začíná hodina, nejvyšší čas se vrátit, ke dveřím do třídy je to pět metrů.

Odpočinout si. Zavřít oči, otevřít oči. Mrk. Mrk.

Přesně podle pravidel moderní doby. Na nic není čas. Ani na ty přestávky.