Jak jsme (se) doma dusily
Pak jsem si všimla, že se dusí naše kočka. Koulela očima, tlamu otevřenou, hlavu divně nadzvihnutou.
„Mami, maminko, ona umře,“ vřískala osmiletá dcera.
„Ale kdeže, má rýmu.“
„Jenže nemůže dejchat, copak to nevidíš?! Musíme s ní k veterináři.“
„Zlatíčko, ty musíš do školy, až najdu klíče od auta, samozřejmě, a já musím do práce. Máme velkou poradu.“
Dcera se na mě podívala, jako bych spolkla babičku s dědou a zapila je podmáslím. „Takže ji necháš umřít?!“ A rozbrečela se. Nerozbrečela. Rozeřvala, že by proti ní Viktorka u splavu byla tichá jako let netopýra.
Koukla jsem na kočku, na dceru, na hodinky. A napadlo mě, kde by mohly být klíče od auta. Ano, ležely v lednici. Prostě jsem je potřebovala někam odložit, když jsem vracela na polici krabici mléka a shodila dva jogurty, z toho jeden otevřený…
„Jedem!“ Naložila jsem nás všechny. Dcera si vystoupila u školy, pohladila mě po rameni – „mami, ty jsi hodná, já věděla, že nejsi vrah“ (??) – a sprintovala ke dveřím. Minuta do zvonění.
Zrychlila jsem z nuly na sto (šedesát, lépe řečeno) za tři sekundy (jistě, i s fabií to jde) a zabrzdila před veterinární ordinací. Cítila jsem, že se kočka v přepravce pokouší teleportovat do Austrálie.
„Dobrý den, jméno majitele, prosím,“ mnul si doktor ruce nad klávesnicí.
Řekla jsem své jméno.
„Á, vy jste dřív spolupracovala s těmi a těmi,“ bodře na mě veterinář.
„No jo, ale to je minulost, teď už jsou tam jiný, pěkný blbci, ti noví, mezi námi, a s těma tedy už fakt nespolupracuju.“
„Hm, s těma zase spolupracuju já.“
„Aha.“ Rvala jsem kočku z přepravky. Nejradši bych si tam vlezla místo ní.
Už se ani moc nedusila.
„A s čím tady vlastně jste?“ Úroveň lékařovy bodrosti klesla do sklepa.
„Ona se dusí. No, teď se vlastně moc nedusí. Ale dusila se…“
Vypadly jsme ven jako cukrářky s injekcí v kožichu, platem antibiotik a diagnózou rýma (vždyť jsem to říkala!).
Prásk, prásk, naložit kočku, vyložit kočku, prásk, prásk, na vlak.
Do redakce jsem přiběhla tři minuty před poradou. Dosedla jsem na gauč u šéfové. Tak, a půl dne klidu. Půl dne klidu na práci! Sice bych na všechno, co mám udělat, potřebovala pětkrát tolik, ale zkusím sebou mrsknout.
Porada skončila a zazvonil telefon. Dcera. To je divné. Ona nikdy ze školy nevolá. Mají to zakázané.
„Mami, já mám vši. Jedna mi vypadla do čítanky.“
„Aha.“
Seděla jsem s hlavou v dlaních.
„Ježišmarjá, vši,“ povídala mi kolegyně. „Já myslela, že jí přejel autobus nohy, když jsem tě slyšela, jak mluvíš do telefonu,“ a zvedla oči k nebi. „Vši, vši… ty máme furt.“
„Jo a my měli doma i blechy a červíky,“ uklidňovala mě další.
Mávla jsem rukou nad hmyzem. „Ale jo, to nějak zvládnem. Já teď řeším, jestli ji mám nechat běhat na sportovním kroužku a strčit paní na hlídání. Výrobci odvšivovačů mě budou milovat. To bude klientely,“ hučela jsem si do klávesnice.
„Má dcera má vši,“ povídám nakonec šéfové. „Huš, pryč ode mě,“ vyřešila za mě problém. A tak jsem jela domů deratizovat.
Během cesty jsem volala všem, se kterými přišla dcera do styku. A zjistila, že jsme jediná rodina ve střední Evropě, která ještě tyhle malé hnusačky neměla. Dvě matky mi dokonce svěřily děti do auta (jééé, přivezeš mi dceru/syna domů, to nevadí, že má vši, vši nelítaj ani nepřeskakujou, my se nebojíme).
Hmm. Cestou jsem se zastavila v lékárně. Poučená, že chemické jedy fungují, jsem koupila speciální olej, který je dusí. Doufám, že mi jich někde v půlce dušení nezačne být líto a nepojedu s nimi k veterináři. Pane doktore, tentokrát se dusí vši.
Dusila jsem důkladně. Dcera měla hlavu mastnou jak papír od makrely. Jen jsem nevěděla, co vlastně dusím, protože žádnou veš ne a ne v hlavě najít. „To je divný,“ probírala jsem jí vlasy jako opičí matka.
„Mami, a víš, že měla ta veš, co mi spadla do čítanky, křídla?“
„Křídla? Veš nemá křídla! … Tak nic, no.“
Byl to den, kdy se ukázalo, že rouhat se nemá.
napsáno pro www.marianne.cz
Klára Mandausová
Duše z vosku
Na šest set tisíc lidí v Česku pravidelně zobe antidepresiva. Dalším desítkám tisíc se válejí po kabelkách a šuplících „antiúzkostliva“, neuroly, lexauriny a spol. Omlouvá se to dobou, žijeme prý ve stresu, ve zrychleném čase, kde se musí pracovat víc, aby se vlastnilo víc, vylézt výš, vyskočit výš, dosáhnout výš a vypadat nej. Vyrobit supervýkonnou superbezchybnou bytost. Jen ta má totiž šanci, říká se, a proto ta kvanta chemie.
Klára Mandausová
Moje medaile
Kdybych byla prezidentka, vyznamenala bych Radku, Ludmilu, Josefa, Aloise, skupinu Nirvana, Viggo Mortensena, Mr. Beana a pochopitelně dceru, muže, maminku, tatínka, babičku, dědečka. S prázdnou by neodešli kočky Ronďa a Hruška, psi Frodo a Cony a osmáci Jacuše a Maluše. Všichni si totiž medaili rozhodně zaslouží.
Klára Mandausová
Kam se poděla ženskost
Říkala mi onehdy velmi milá a hezká slečna, „nebudu si přeci kupovat boty, protože nějak vypadají. Rozhoduje, jestli se mi v nich dobře chodí. Fakt mi jedno, jestli se zrovna nosí. Nechci bejt jako spolužačky, který se potácí na podpatcích tak, že z nich málem spadnou, a výstřihem je jim vidět až na kolena.“ V duchu jsem zatleskala. „Je přeci důležitý, jaká jsem, ne co mám na sobě,“ dodala větu jako z motivační knihy. Pravdu máš děvče, pomyslela jsem si. Jenže...
Klára Mandausová
Muži a muži
Existují muži, kteří vám do rána dokážou vysvětlovat, cože chtěl vlastně Nietzsche říct. Vypijí u toho tři litry červeného, v mezičase při otevírání lahve popíšou rozdíl mezi neřízeným vinným kvašením, jen tak mimoděk precizně rozeberou důvody vašeho včerejšího neúspěchu při pracovní prezentaci a navrch přidají radu hodnou promovaného terapeuta. Jsou muži, kteří vás vezmou okolo ramen, položí vám prst pusu, řeknou pssst, bude dobře a konají.
Klára Mandausová
Paragrafy zdravého rozumu
Nejspíš dostanu od právně vzdělaných přes prsty. Ať. Paragrafy by měly souznít se zdravým rozumem. A v některých případech by onen rozum měl mít jednoznačně navrch. Kauza H-Systém je podle mého přesně takový případ.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
Učitel/ka MŠ pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami
Střední škola a Mateřská škola Aloyse Klara
Praha
- Počet článků 198
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5111x