Jak jsem potkala muže
Protože jsem spáči, došly jsme přesně do jeho půlky. Do té půlky, která začínala slavností k výročí vzniku republiky. A slavnost se odehrávala přesně před školními dveřmi. Takže místo Dne otevřených dveří Den, no spíš půlhodina, dveří zavřených… Vtlačit se v tu chvíli do nich totiž znamenalo shodit stojan na noty, porazit mikrofon, otřít se o několik radních, školníka, zástup účinkujících a povalit nástěnku. Být nenápadný jako nudista na sjezdovce, kterému visí na krku neonová cedule, jsem člověk nekulturní a pohrdám všemi kulturními pásmy světa, dětičkami, co recitují, úředníky, co dělají totéž a ještě k tomu věnce kladou.
Zvedla jsem oči v sloup (nepohrdám všemi kulturními pásmy světa, jen se jim od školky pečlivě vyhýbám), poplácala dceru po zádech a rozhodla, vydržíme, děvče. Děj se co děj (co jiného nám zbývá) . „Neboj, za chvíli je otevřou,“ slyšela ode mě. Stouply jsem si k vyrovnaným řadám židlí.
A pak přišel ON.
Chlap jako socha. Ještě jsem ho neviděla, už se chvěl vzduch.
Připadalo mi, že je až do nebe. Výškou, tváří, tím zvláštním chvěním. Generál Josef Hercz.
Když hrála hymna, zvednul ruku a po vojensku pozdravil. Pak mu někdo pomohl sednout. Opřel se trochu a nezaváhal. Z kapsy uniformy vytáhl složený list papíru. Byl celý popsaný. Tak, jak už dnes nikdo nepíše. Rukou, která se teď malinko chvěla. Hlas ne.
Mluvil o těch, kteří byli v boji s ním. O statečných, pro které válka neskončila v květnu před pětašedesáti lety. O statečných mužích, kteří bojovali s hloupostí, malostí a zlobou jiných, komunistů, kteří statečnost neodpouštěli
Stály jsme s dcerou před zavřenými dveřmi. A mně už bylo jedno, že jsou zavřené.
„Mami, máš na tváři nějaký černý čmouhy. Co to tam máš? Mami, ty máš alergii? Na podzim? Máš úplně červený voči. Mami!“
„Hm. Ne. Ne nemám alergii.“
Pak se dveře zas otevřely. A vzduch se pořád chvěl…
Viděla a slyšela jsem muže. MUŽE.
Předevčírem jsem si koupila zdejší zpravodaj. Na straně deset byla jeho fotka. Nemusela jsem číst to okolo ní a černé čmouhy byly zpátky.
Umřel, je to pár týdnů, v den, kdy se tehdy, po konci války, narodila moje maminka.
Chvění zůstalo.
Omlouvám se zhruba stovce čtenářů první verze textu, ve které jsem z generála Josefa Hercze omylem udělala válečného pilota. Mimo jiné se účastnil bléhání Tobruku, sloužil u motopraporu v Británii a byl velitelem průzkumné čety v bojích u Dunkerque.
Klára Mandausová
Duše z vosku
Na šest set tisíc lidí v Česku pravidelně zobe antidepresiva. Dalším desítkám tisíc se válejí po kabelkách a šuplících „antiúzkostliva“, neuroly, lexauriny a spol. Omlouvá se to dobou, žijeme prý ve stresu, ve zrychleném čase, kde se musí pracovat víc, aby se vlastnilo víc, vylézt výš, vyskočit výš, dosáhnout výš a vypadat nej. Vyrobit supervýkonnou superbezchybnou bytost. Jen ta má totiž šanci, říká se, a proto ta kvanta chemie.
Klára Mandausová
Moje medaile
Kdybych byla prezidentka, vyznamenala bych Radku, Ludmilu, Josefa, Aloise, skupinu Nirvana, Viggo Mortensena, Mr. Beana a pochopitelně dceru, muže, maminku, tatínka, babičku, dědečka. S prázdnou by neodešli kočky Ronďa a Hruška, psi Frodo a Cony a osmáci Jacuše a Maluše. Všichni si totiž medaili rozhodně zaslouží.
Klára Mandausová
Kam se poděla ženskost
Říkala mi onehdy velmi milá a hezká slečna, „nebudu si přeci kupovat boty, protože nějak vypadají. Rozhoduje, jestli se mi v nich dobře chodí. Fakt mi jedno, jestli se zrovna nosí. Nechci bejt jako spolužačky, který se potácí na podpatcích tak, že z nich málem spadnou, a výstřihem je jim vidět až na kolena.“ V duchu jsem zatleskala. „Je přeci důležitý, jaká jsem, ne co mám na sobě,“ dodala větu jako z motivační knihy. Pravdu máš děvče, pomyslela jsem si. Jenže...
Klára Mandausová
Muži a muži
Existují muži, kteří vám do rána dokážou vysvětlovat, cože chtěl vlastně Nietzsche říct. Vypijí u toho tři litry červeného, v mezičase při otevírání lahve popíšou rozdíl mezi neřízeným vinným kvašením, jen tak mimoděk precizně rozeberou důvody vašeho včerejšího neúspěchu při pracovní prezentaci a navrch přidají radu hodnou promovaného terapeuta. Jsou muži, kteří vás vezmou okolo ramen, položí vám prst pusu, řeknou pssst, bude dobře a konají.
Klára Mandausová
Paragrafy zdravého rozumu
Nejspíš dostanu od právně vzdělaných přes prsty. Ať. Paragrafy by měly souznít se zdravým rozumem. A v některých případech by onen rozum měl mít jednoznačně navrch. Kauza H-Systém je podle mého přesně takový případ.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Za jeden krok vpřed dva vzad. Západní rozhodnutí jsou pomalá, říká Zelenskyj
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj si v interview s agenturou Reuters postěžoval na pomalá...
Absurdní! Nehorázné! Izrael a USA odmítají zatykač z Haagu na Netanjahua
Izraelský premiér Netanjahu prohlásil, že žádost hlavního prokurátora Mezinárodního trestního soudu...
„Z platu za práci pro stát nevyžiju.“ Zaměstnanci soudů míří do stávky
Premium Vláda má další problém. Po učitelích a zemědělcích budou stávkovat i zaměstnanci soudů....
Prokurátor soudu v Haagu požádal o zatykače na Netanjahua a lídry Hamásu
Hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu (ICC) Karim Khan v pondělí požádal o vydání...
Pronájem zrekonstruovaného bytu 2+1, 46 m2 v Olomouci, ul. Starodružiníků
Starodružiníků, Olomouc
13 900 Kč/měsíc
- Počet článků 198
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5111x