Mami, co je Erotic City

10. 12. 2010 11:39:00
Seděly jsme s dcerou v autě a čekaly ve frontě na semafor s nejdelším intervalem červené ve střední Evropě. Alespoň mně se zdálo, že je nejdelší. „Mami, co je to Erotic City“, koukala z okýnka a kopala do přední sedačky, jak to osmileté umí. „Obchod,“ povídám.

„Vidím, ne? S čím obchod?“

„S věcma.“

„No to je jasný, mami, ne. S jakejma věcma?“

„Pro dospělý.“

„Jako třeba kabáty tam prodávají?“

„No...“ rudnu a kuckám se smíchy. „Nějaký kabáty tam taky možná mají. Tak hele,“ nadechla jsem se jako Ian Thorpe před olympijským závodem, „řeknu ti to, děvče. Když se mají lidi hodně rádi, jako že se milujou, víš, jdou tam, koupí si věc, aby měli to milování ještě hezčí.“

„Jako myslíš sex, mami?“

„Jo, jako myslím sex,“ to už otáčím hlavu volant nevolant. „A ty víš, co je sex?“

„Mami,“ protáhne a zakroutí očima jako Hurvínek. „Mami, jsem snad malá? Vždyť víš, že se nám s Tádou pářili dinosauři, ne?“

„Ajo,“ vzpomněla jsem si, jak onehdy spolu šmudlali něco z lega.

Na semaforu blikla zelená.

Prostě si mě má malá žena jen vyzkoušela. Tak trochu vykoupala ve šťávě mé vlastní stydlivosti. Stydlivosti, po jejímž důvodu pořád pátrám. Snad podivný trest za hada a jablko...

Zvláštní věc, tyhle hovory o sexu. Vedeme je pořád. V práci, hospodách a kavárnách a občas i ve vlastních postelích. Kdybychom měli u pusy počítadlo, asi bychom se divili, co toho o sexu napovídáme. My dospělí je vedeme. Nikoli ale s vlastními dětmi. S těmi, které z něj vznikly. A které dají vzniknout stejným způsobem svým dětem. Kroutíme se jako žížaly, hystericky chichotáme, mácháme rukama, odbýváme napodobeninami a směšnými příklady, které moc nesedí. A maminko, jak jsem se dostala do bříška? No to se maminka a tatínek k sobě tulili.. Ale houby tulili. To by v posteli (na zadní sedačce auta nebo kde se všude tulí) stvořili tak akorát teplo. A kdyby se jim to náhodou povedlo, možná jen další klamané, kteří se pak ptají v ordinaci gynekologa, proč nemají pořád dítě, když už jsou rok manželé. A souložíte? Co prosím? Co je souložit?

Před časem mi řekla sexuoložka Hanka Fifková, že nejtěžší je pro rodiče vyslovit obyčejnou větu, penis se vsouvá do vagíny. Ani jí prý nešla přes pusu. Jenže pak vzala rozum do hrsti, nadechla se jako já před Erotic City a vyslovila ji. A když bylo její dceři sedmnáct, koupila jí k narozeninám vibrátor. Přiznává, že trochu přestřelila a pak z toho byla rozpačitá. Jen jí prý bylo líto, že už ho všechny holky na střední mají, jen ta její ne.

Vím, že tohle já nikdy nedokážu. Nebudu se ani pokoušet.

Chci se ale umět, až přijde čas, nadechnout k té nevinné větě.

Větě, která stojí od hada a jablka za celým světem.

Autor: Klára Mandausová | pátek 10.12.2010 11:39 | karma článku: 35.84 | přečteno: 4997x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Barbora Balková

Já na to mám

Dnes jsme se vypravili na svatbu, protože dítě přece není na překážku běžnému životu, ba naopak! Život s ním je jedinečné obohacení jinak příliš poklidného a nudného života.

25.5.2019 v 22:07 | Karma článku: 7.15 | Přečteno: 164 | Diskuse

Hana Bordovská

Nové role, které mi Emma přisoudila

Dítě vám dá nádherný dar. Učiní vás matkou. A kdyby jen to. Ono vás učiní ještě mnohým dalším. Je to velké požehnání. Takže kam mě Emma dostala a co všechno si čistě teoreticky budu moct napsat do životopisu?

24.5.2019 v 19:50 | Karma článku: 9.21 | Přečteno: 281 | Diskuse

Viktorie Beso

Cukr free!

Měsíc bez cukru, to se snadno řekne, ale mnohem hůř udělá. Jsem mlsná jak koza, na cukru závislá. Ale taky pěkně tlustá koza, takže jsem si vymyslela Challenge69.

24.5.2019 v 13:39 | Karma článku: 23.37 | Přečteno: 712 | Diskuse

Andrea Hynková

Zlom mu nohu!

Jestli jsem o něčem přesvědčená, je to fakt, že rozumím hokeji, jsem na něj přímo odborník! Jestli je o něčem můj budoucí muž přesvědčen, tak o tom, že hokeji absolutně nerozumím...

24.5.2019 v 12:08 | Karma článku: 19.70 | Přečteno: 898 | Diskuse

Jana Majová

Pečují o svého blízkého. Víte vůbec, že existují?

Pečující osoby. Lidé, kteří se rozhodli věnovat část svého života svým blízkým. Malou nebo podstatnou část. A někteří život celý, to tehdy, když se starají o své vážně nemocné děti. Sami jsou prakticky neviditelní.

24.5.2019 v 10:58 | Karma článku: 27.13 | Přečteno: 948 | Diskuse
Počet článků 198 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5096
Prostě píšu .. Knížka Slunečnice vyšla podruhé v nakladatelství Mladá fronta. Petr Šimůnek, šéf Forbesu o ní v předmluvě mimo jiné říká ".. Je to takový Sex ve městě po česku. Chytřejší. Opravdovější..." Kdybyste zrovna neměli co dělat, na pultech se před pár dny objevil její dotisk... Díky všem za přízeň!

Najdete na iDNES.cz