ted s tim zrovna bojuju. Prisla jsem sedrena jak pes. v praci sem dokonce usnula a ted, mam to zabalit a zalezt a manzel a rodina at si skubnou nebo do sebe hodit kafe a jit  uklizet? coz nesnasim

Přesné

Bože, já bych si tak moc, moc chtěla hodinu v klidu číst. Ale nesmím to říkat nahlas, to bych byla za línou

Olé, jako otec 2,5 letého velmi čilého chlapíčka tomu naprosto rozumím... zažívám ty chvíle, kdy se chceme dívat od osmi na hezkou českou detektivku a Daniel nám leze doslova po hlavách, chce střílet z tanků, které si vyrobil z modelíny a jasně definuje úkoly, kdo bude střílet na koho a kdo bude "mltvej".  Zásadní obraty v ději nás naprosto míjejí, což se snese u něčeho typu Ordinace v růžovoučké zahradě, ale u Clony to má dost zásadní vliv:)   Stejně tak, když si miláček chce hrát v neděli v sedm ráno a podobně:)