Jak kravaty volily kravaty

Ale že to pánům poslancům a senátorům při volbě prezidenta slušelo, co? Taková přehlídka krásných kravat. Mmmmm. No, některé byly trochu z módy s poněkud užším uzlem, ale jiné zase, radost pohledět. Hned se poznalo, kdo to s tou volbou myslí vážně. Tak třeba pan poslanec Hašek. Vybral jemnou barvu, elegance sama. Nějaká fialová nebo růžová, tuším, byla. A moc dobře to věděl, jak je pěkná, protože ji pořád ukazoval. Na paty mu šlapal pan poslanec Severa. Světle modrá, jestli se nepletu, tón v tónu s košilí. Jo, taková kravata svědčí o pevných názorech. Jako skála.     Těšila jsem se i na kravatu na pana Schwarzenberga. Jenž ten pořád spal s hlavou na prsou, takže jsem ji neviděla. Tak příště hlavu vzhůru, pane kníže!

A taky se ukázalo, že pan prezident Klaus je přeci jen velký dobrák a žádný náfuka. Jak o něm pořád někteří trousí. Vždyť on si vzal puntíkovanou! Tu puntíkovanou, kterou měl na společné debatě Jan Švejnar. Tedy ne přesně tu, to dá rozum, měl svoji vlastní, samozřejmě. Šoubyznysem protřelá stylistka Džamila ji tenkrát panu Švejnarovi pěkně sepsula. Že prý vypadá jak Ferda Mravenec. A vidíte, pan Klaus se za pana Švejnara postavil. Když si takový módeman jako on vezme puntíkovanou, může se jít Džamila vycpat a z puntíkované se rázem stává hit příští sezóny. Pane Klausi, příznivci pana Švejnara vám upřímně za velké gesto tleskají!        

Ale jakou kravatu měl vlastně pan Švejnar? A víte, že si nemůžu vzpomenout. Asi byla nějaká nevýrazná, nebo co.

Abych nezapomněla: pane Mejstříku, pane Nečasi, co ty vaše uzly? To nevíte, jaká je správná šířka? Že vy jste si je motali sami? Na co jste při tom mysleli, co? No, u vás to vlastně chápu, pane Mejstříku. Jak jste se pořád vracel k roku osmdesát devět. To vám ještě nedošlo, že ideje i uzly z této doby, se už dávno nenosí?

I když … Pan komunista Filip si také věrně stojí za svým. Rudá na krku, rudá minulost, rudý … no, do hlavy mu nevidím.

Říkáte si, že jsem se pomátla? Co to tady melu za nesmysly? Taky bych ráda bouchla pěstí do stolu a nadšeně zvolala: jsem hrdá na své poslance, jsem hrdá na své senátory, jsem hrdá na svého prezidenta. Jenže jaksi ty kravaty mi přišly z celé nekonečné šou nejdůstojnější.

A proto pro příště navrhuji namísto prezidentské volbu nejhezčí kravaty, sněmovníci. V takové soutěží bude skutečně každý sám za sebe. (I když … umím si představit jak se Šlouf s Dalíkem plíží po parlamentních chodbách se stojany z Hedvy nebo od Louis Vuitton.) 

Prezidenta bychom si, s dovolením, raději volili už vždycky sami.