30. října 2009
Je možné odpustit zastřelenou Haničku?
Měli by Češi postavit pomník sudetským Němcům zavražděným při odsunu? Tuhle otázku řeší v Postoloprtech. Kámen s podobou otevřené knihy má připomenout na dva tisíce zmasakrovaných dětí, žen a mužů. Jenže v Postoloprtech se nemůžou dohodnout. Někteří říkají ano, jíní rozhodně ne…
Jedna strana nechápe druhou. Byla to prachsprostá vražda, křičí jedni. Patřili k národu, který všechno zavinil, zvedají prst druzí.
Jako nepamětník, který zná válku jen z vyprávění své babičky a dědy, mám za to, že každému nevinnému zavražděnému náleží pomník. Kus kamene, který říká, vzpomínáme, odpusťte. Jenže …
Přestože neuznávám princip kolektivní viny, nad druhou světovou válkou se pro mě navždycky bude vznášet, jak to říct a nebýt za úplného cvoka, černočerný mrak obrovského zla. Esence zla. Vyšší podoby zla. Prapodstaty zla. A s tímhle zlem za očima chápu, že někdo dnes říká, nechci ten pomník…
Můj děda mi vyprávěl o tom, jak Češi házeli v Ústí nad Labem na konci války německé civilisty z mostu. V řece skončil i kočárek s nemluvnětem. Hnus, dědovy oči se při těch slovech lesknou.
Má babička mi vyprávěla o tom, jak zastřelili dceru její tety a strýce. Jmenovala se Hanička a bylo jí šest. Na konci války němečtí vojáci vyhnali lidi ze sklepa jednoho domu na Pankráci. Každému desátému položili pistoli k hlavě. A zmáčkli spoušť. Desátá byla Hanička. Táta ji nesl v náručí. Zastřelili mu ji v náručí. Nesl ji mrtvou až do Krče …
Má babička i můj děda obvykle o válce mlčí. Rozpovídají se vzácně. A pak je z těch slov cítit obrovský smutek a lítost. Nad všemi, co umřeli. A taky strach. Strach z černočerného zla.
A tak já, nepamětník a člověk evropský, kterého učili principy viny a odpouštění, říkám: Chápu vás, pamětníky, kteří nechcete pomník z kamene.
Snažíte se odpustit a žádáte o odpuštění.
Nosíte si pomníky v sobě.
Klára Mandausová
Duše z vosku
Na šest set tisíc lidí v Česku pravidelně zobe antidepresiva. Dalším desítkám tisíc se válejí po kabelkách a šuplících „antiúzkostliva“, neuroly, lexauriny a spol. Omlouvá se to dobou, žijeme prý ve stresu, ve zrychleném čase, kde se musí pracovat víc, aby se vlastnilo víc, vylézt výš, vyskočit výš, dosáhnout výš a vypadat nej. Vyrobit supervýkonnou superbezchybnou bytost. Jen ta má totiž šanci, říká se, a proto ta kvanta chemie.
Klára Mandausová
Moje medaile
Kdybych byla prezidentka, vyznamenala bych Radku, Ludmilu, Josefa, Aloise, skupinu Nirvana, Viggo Mortensena, Mr. Beana a pochopitelně dceru, muže, maminku, tatínka, babičku, dědečka. S prázdnou by neodešli kočky Ronďa a Hruška, psi Frodo a Cony a osmáci Jacuše a Maluše. Všichni si totiž medaili rozhodně zaslouží.
Klára Mandausová
Kam se poděla ženskost
Říkala mi onehdy velmi milá a hezká slečna, „nebudu si přeci kupovat boty, protože nějak vypadají. Rozhoduje, jestli se mi v nich dobře chodí. Fakt mi jedno, jestli se zrovna nosí. Nechci bejt jako spolužačky, který se potácí na podpatcích tak, že z nich málem spadnou, a výstřihem je jim vidět až na kolena.“ V duchu jsem zatleskala. „Je přeci důležitý, jaká jsem, ne co mám na sobě,“ dodala větu jako z motivační knihy. Pravdu máš děvče, pomyslela jsem si. Jenže...
Klára Mandausová
Muži a muži
Existují muži, kteří vám do rána dokážou vysvětlovat, cože chtěl vlastně Nietzsche říct. Vypijí u toho tři litry červeného, v mezičase při otevírání lahve popíšou rozdíl mezi neřízeným vinným kvašením, jen tak mimoděk precizně rozeberou důvody vašeho včerejšího neúspěchu při pracovní prezentaci a navrch přidají radu hodnou promovaného terapeuta. Jsou muži, kteří vás vezmou okolo ramen, položí vám prst pusu, řeknou pssst, bude dobře a konají.
Klára Mandausová
Paragrafy zdravého rozumu
Nejspíš dostanu od právně vzdělaných přes prsty. Ať. Paragrafy by měly souznít se zdravým rozumem. A v některých případech by onen rozum měl mít jednoznačně navrch. Kauza H-Systém je podle mého přesně takový případ.
Klára Mandausová
Supermatky útočí
Podle průzkumu provedeného mezi americkými matkami, osmdesát procent z nich raději uklízí než by si hrálo se svými dětmi. Může být něco lepšího, než stavět z lega policejní stanici a pochodovat s bárbínami po gauči? Může.
Klára Mandausová
Ty ještě nemáš dítě?
Existují věty jedovatější než slina kobry. Žijí svým životem, jakmile jedna zmizne, nahradí ji druhá. Boj proti nim je marnější než ten, co vede Transparency International s korupcí. Cože je to za věty? Ty, které se týkají našeho života. Padají z pusy lidem, kteří se potřebují ujistit, že ten jejich, není „přeci zas tak špatný“, protože ten náš je „mnohem mnohem horší“.
Klára Mandausová
Nepřijdu, neudělám
Tu chybu jsem dělala často. A vlastně si ji někdy střihnu i teď. Neumím říkat ne. Radši zkousnu ret, někdy i kapka krve vytryskne, sešpulím pusu, nadechnu se a padají ze mě věty, jistě, že přijdu, určitě se zúčastním, to víte, že mi nevadí, že tady jste. A přitom jo, přitom mi zrovna tohle neskonale vadí. Jdu proti sobě urputněji než Messner na Annapurnu.
Klára Mandausová
Jsme megery
My ženy máme příšernou pověst. Jsme věčně naštvané, hádavé až hysterické, nedůtklivé a malicherné. Stačí si poslechnout, jak si o nás povídají naši muži.
Klára Mandausová
Jak jsem byla nemocná
Skolila mě viroza. Devětatřicet na teploměru, hodně špatně mi bylo. Znáte to, vlastně vás nic moc nebolí, jen se cítíte mizerně. Lehla jsem do postele, zabalila krk, uvařila čaj a potila se. Žádná tableta na teplotu, žádný horký nápoj, co uleví od bolesti a kdo ví od čeho. Možná si teď poklepete na čelo, proč že píšu o věci jasné jak moře u Splitu. Každý přeci ví, co dělat při nemoci. Jestli ano, jestli to skutečně každý ví, tak proč pořád víc utrácíme za léky? Proč se snažíme pomáhat tělu, které vlastně o naši pomoc nestojí? Protože my se mu nesnažíme pomáhat, snažíme se ho oblbnout. Vytloukáme čerta ďáblem. Nebo jak se to ještě říká, čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.
Klára Mandausová
Ahojky, Verčo Slámo
Dnes jsem letmo nahlídla do článku o tom, že se nějaké slečny a paní jmenují jako muži, Smetana, Svoboda, Robinson a že je to trochu trapné. Každý ať se jmenuje, jak chce, třeba Kuličko, směšné a trapné totiž není nikdy samotné jméno.
Klára Mandausová
Pitomcem navždy
V čem se liší výjimečné ženy od těch ostatních? Množstvím kostýmů, za jejichž cenu byste koupili auto, počtem bungalovů, odkud je vidět přímo na moře nebo snad četností přeletů nad oceány? Samá voda. Výjimečné ženy ze sebe nikdy neudělají pitomce, ani kdyby je o to žádal třeba ministerský předseda.
Klára Mandausová
Kombinace překombinovaná
Došlo mi to, když jsem onehdy zahlídla v televizi konec filmu Pěnička a Paraplíčko. Možná si na něj taky pamatujete, hříšní lidé města pražského, Radek Brzobohatý, ne zas tak zlý zločinec a Jiřina Bohdalová, lehká a lehce proradná holka. Kráčela po ulici, houpala zadkem v obtáhlé sukni, barevná blůza, korále, klobouk, z jedné strany třešně, z druhé květy, kabelka a ono paraplíčko. Krapet překombinovaná.
Klára Mandausová
O myších a lidech
Teď, když všichni mluví o zatčených papaláších, napíšu o myši v Kauflandu. A možná nebudu ani tak moc mimo. Je tu něco, co je spojuje.
Klára Mandausová
Pětku zasloužíme my
Pořád se něco mění, obzvlášť to, co funguje. Teď by zase někdo rád změnil známkování ve škole. Že prý je prvňákům lepší dávat místo jedničky dukátek. A místo pětky prasátko. Třeba.
Klára Mandausová
Klaus chce prchnout
Tak prezident Klaus zvažuje emigraci. To prý kdyby vyhrál volby, ve kterých vybíráme jeho nástupce, Karel Schwarzenberg. Slyším za jeho slovy, mně (Mně!) takový člověk nebude poroučet. Nedovolím, aby někdo takový byl najednou o schod výš, než já.
Klára Mandausová
Nevolíš Karla? Zatočíme s tebou!
Jsem velká obdivovatelka Karla Schwarzenberga a jeho je můj hlas. Proto bych měla být ráda, že režisér ságy Zdivočelá země Hynek Bočan a spisovatel Jiří Stránský, který napsal romány, které se staly jeho předlohou, nechtějí dál spolupracovat s Martinem Dejdarem kvůli jeho podpoře Miloše Zemana. Ale nejsem.
Klára Mandausová
Rakušani, naučte se česky
Volila jsem Karla Schwarzenberga, chtěla jsem ho od začátku volit a chci ho volit znovu. Mám k tomu zase o důvod víc. Milý důvod.
Klára Mandausová
Do kterého prezidenta byste se, dámy, zamilovaly?
Co se týče prezidentské volby, mám od začátku jasno. Když tak ale koukám na facebook a do různých diskuzí a vidím váhající dámy, napadlo mě tohle. Možné se vám to bude zdát přízemní, zjednodušené, příliš ženské až slepičí, ale ať...
Klára Mandausová
Kašlete? Tak to máte angínu
Když je mi blbě, zalezu do postele, hodím na sebe tři peřiny, vypiju konvici horkýho čaje a potím se jako Frodo v Hoře Osudu. Jenže na potvoru, kvůli který chrchlám zrovna teď, je moje metoda, zdá se, krátká. Huš k doktorovi, než budu sbírat na podlaze tvoje plíce, vyhnal mě můj milý do míst, kterým se vyhýbám obloukem. A tak jsem šla.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 198
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5111x
Prostě píšu .. Knížka Slunečnice vyšla podruhé v nakladatelství Mladá fronta. Petr Šimůnek, šéf Forbesu o ní v předmluvě mimo jiné říká ".. Je to takový Sex ve městě po česku. Chytřejší. Opravdovější..." Kdybyste zrovna neměli co dělat, na pultech se před pár dny objevil její dotisk... Díky všem za přízeň!
